Obecní úřad Milíře
Milíře140
347 01 Tachova
Milíře jsou obec nalézající se asi 8 km západně od okresního města Tachov.
Mají rozlohu 14,89 km² a k 1. lednu 2005 měla v 49 domech 180 obyvatel.
Jsou rozděleny na dvě části - Milíře a Zadní Milíře. Malebnou dominantou obce
je bývalý katolický kostel sv. Petra a Pavla stojící přímo v centru.
Obec prodělala od svého založení bouřlivý vývoj, kdy se rychle rozvíjela, rozšiřovala, ale vzápětí stagnovala, a to všechno v závislosti na politických a společenských podmínkách.
V průběhu 20. století se počet obyvatel i domků příliš neměnil. V roce 1938 žilo v obci 1 118 obyvatel ve 190 domech v Milířích a 27 domech v Zadních Milířích, což bylo na tuto dobu poměrně mnoho.
Historický střed obce tvoří zdaleka viditelný kostel sv. Petra a Pavla, jehož základní kámen byl položen roku 1814. U kostela byla postavena fara a 3. července 1827 byl položen základní kámen milířské školy. Na Zadních Milířích působila od roku 1874 filiální škola.
Po válce došlo k odsunu původních obyvatel a určitou dobu zde hospodařilo pastvinářské družstvo a pak státní statky. Odlehlost obce, roztroušené osídlení i těžší život a přírodní podmínky (nadmořská výška přes
V padesátých letech byla na kopci Javořina zřízena hláska protivzdušné obrany státu a později objekt pro radiovou rozvědku. Od poloviny devadesátých let není objekt používán, ale v roce 2007 byla zahájena jeho rozsáhlá přestavba na bytový dům, v němž po dokončení v roce 2009 bude 28 nových bytových jednotek.
Po roce 1968 byl v obci i útvar Sovětské armády. Pro jeho potřeby byly v obci postaveny dva dvojdomky, dům o dvanácti bytech a rozlehlý objekt kasáren. Zároveň byl zrekonstruován obecní vodovod, zřízena jedna větev kanalizace a čistírna odpadních vod. Po odchodu Sovětské armády přešel bytový dům a dvojdomky do majetku obce a z kasáren byl zřízen Domov pro osoby zdravotně postižené.
Počátkem sedmdesátých let 20. století život obce citelně postihla výstavba vodního díla Lučina, které je zdrojem pitné vody pro Tachovsko, Plánsko a Borsko. Zánikem obce Lučina přišly Milíře i okolní obce o přirozené centrum. V rámci ochrany vodního zdroje vznikla řada omezení pro život občanů, byla omezena výstavba, přístup do obce je dosud ztížen zákazy vjezdu a přístupové cesty nejsou udržovány. Obec je dlouhodobě na okraji zájmu a je, obrazně řečeno, obcí na konci světa. V současné době má jen kolem 230 stálých obyvatel.
Je umístěn jižně od kostela a ležel na katastru bývalé obce Lučina. Je udržován a hřbitovní kaple má v současné době novou střechu a fasádu. Uprostřed hřbitova je kamenný kříž Zde je nutné uvést, že v první polovině 19. století působil ve zdejším kraji kameník Georg Böhm, který se narodil ve Svobodce a žil ve Studánce (zemřel 1853). Z jeho dílny mohou tedy pocházet kamenická díla z tohoto období. Typické jsou boží muka, křížky.
Pomník padlým v 1. světové válce stojí na historickém středu obce u kostela, v roce 1996 byl renovován. Jsou zde uvedeni padlí z Milířů i přifařených obcí. Vedle pomníku je zbytek pomníku z černého leštěného kamene občanu Milířů padlému ve válce 1866.
Nejstarší křížek z roku 1827 se nachází u domu čp. 192, vlevo od polní cesty na Mýto, poblíž bývalého čp. 1 je fundament kříže, který leží vedle. Typická jsou boží muka. Z roku 1852 jsou u domu čp. 109 (byla sem přenesena), další z roku 1815 stojí u cesty u domu čp. 53, další jsou vlevo uprostřed cesty mezi Milíři a Zadními Milíři a v lese za Zadními Milíři nad Lučním potokem. Křížky se nacházejí také vlevo od cesty z křižovatky z Lučiny do Milířů. Ve skupině stromů vlevo pod kótou 624,9 Pastvina je křížek z roku 1867 (Träger z bývalého čp. 6) a u cesty křížek z roku 1912 (Ueberlacker z bývalého čp. 62), u čp. 101 Milíře (Zadní) je rovněž křížek. Poslední hmotnou památkou po bývalé obci Lučina je kříž v lesním porostu u křižovatky. Patrně by se při bedlivém hledání našly ještě další.
Původní vodovod byl vybudován pro potřebu armády, vodojem byl vlevo od nynějšího vodojemu, který byl napájen z dosud používané tzv. vojenské studny poblíž čp. 56. Na počátku sedmdesátých byla na tento vodojem připojena také obec. V souvislosti s výstavbou dalších objektů sloužících armádě byl vybudován nový vodojem a západně od vodojemu u lesa dvě nové studny a zároveň vpravo od hřbitova čistírna odpadních vod. Odkanalizované jsou bývalé vojenské objekty a jen malá část obce. Část Zadních Milířů má vodovod z jímky v lese na cestě ze Zadních Milířů k bývalé hájovně Sýkorovna.
Přívod elektrické energie je veden linkou 6 kV od Mýta a Studánky. V obci je trafostanice uprostřed obce vlevo u průchozí komunikace, další je nad ÚSP, která byla zřízena pro původní vojenské objekty. Zadní Milíře mají svou vlastní trafostanici.
Telefonizace v dostatečné míře byla provedena v dubnu 1998, ústředna je na obecním úřadě a je spojena radioreleovým spojem. Zadní Milíře jsou připojeny na ústřednu v Lesné.
Obcí Milíře prochází autobusová linka z Tachova přes Svobodku, Dolní výšinu, Oboru, Milíře a končí na Zadních Milířích.
Na počátku padesátých let byla na vrchu Javořina vybudována vidová hláska protivzdušné obrany státu, 1959 byl vybudován objekt radiového průzkumu. Protože po roce 1968 působila v obci také jednotka Sovětské armády, byla vybudována přístavba objektu. Dnes je bývalý objekt přestavěn na bytový dům.
Na území obce se nachází jámy po těžbě vápence. Dvě jsou na území bývalé Lučiny, které jsou známé jako Račí rybníky, a další je vpravo od polní cesty z Milířů na Mýto. Mezi Milíři a Zadními Milíři vpravo od cesty byla pískovna, která posléze sloužila jako skládka komunálního odpadu.
V samotné obci není významnější zdroj vody. Pouze na konci Milířů u cesty pod čp. 27 byl zarostlý rybníček, který byl v roce 2009 revitalizován na vodní požární nádrž.