Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

             Historie Milířů

 

      

 

Milíře (něm. Brand) a část Zadní Milíře (něm. Girnberg) jsou poměrně mladé obce, které vznikly v 17. století při poslední kolonizační vlně pomezního hvozdu. Již  dříve procházela územím dnešní obce Milíře středověká zemská stezka z Čech přes pomezní hrad Tachov do Bärnau v Horním Falcku a dále do Norimberka.

Určitým svědectvím  této stezky jsou rozvaliny bývalého hostince, které se nacházejí  uprostřed polí na cestěk bývalému Albertsdorfskému mlýnu, o němž první zmínka se vztahuje  k roku 1607. Na   této stezce rovněž leží zbytky tzv. Švédského domu, který ovšem pocházel z pozdější doby.  

Rozvaliny pravděpodobně bývalého Albertsdorfského mlýna 

   

  

   

Zejména za majitele tachovského panství Jana Filipa Husmanna (1623 - 1651)zde vznikaly jakési "lesní domky". Nově sem přišedším osadníkům tu byla přidělena místa pro jejich výstavbu. Tehdejší obyvatelé museli vykácet stromy, zkultivovat půdu a z vytěženého dřeva v milířích pálili uhlí. Tehdy byl také založen u Albertsdorfského mlýna velký rybník, po němž se plavilo dřevo. Ten zanikl po velké průtrži 25. července 1871, když se protrhla hráz, a nebyl již v původní velikosti obnoven.

Zbytky původního rybníka, zvaného dnes "Mlejňák"

   

   

Lesní domky byly roztroušeny  osamoceně nebo stály  jen v menších skupinách, proto je dnešní obec Milíře rozlehlá na poměrně velké ploše. 

O Milířích najdeme první zmínku v roce1669 a o Zadních Milířích až později - v roce 1778. Obživu si osadníci zajišťovali prací v lese, povozničením, jako zedníci a řemeslníci nebo docházením za prací do malých podniků v okolí nebo v Tachově. Významnou roli měla domácká výroba (soustružení, výroba knoflíků a pod.). Ke každého domku patřila menší výměra několika hektarů půdy,  větší výměry byly výjimkou. Půdu do vlastnictví získali osadníci po roce 1850, tvrdé podhorské podmínky však umožňovaly jen někdy získání zemědělských přebytků a možnost jejich prodeje na trhu.

 Kostel sv. Petra a Pavla                  Bývalá fara

  
Roku 1814 byl položen základní kámen kostela sv. Petra a Pavla a k němu byla postavena fara. Základní kámen školy byl položen 3. července 1827. Ta byla postupně přestavěna na trojtřídní školu (1878). Kostel, fara a škola byly v poslední době opraveny a tvoří půvabné historické centrum obce.   Jak už bylo uvedeno, obec je velmi rozlehlá. V zimě se děti ze Zadních Milířů jen těžko   dostávaly do školy (v létě zase do školy příliš nechodily), a  tak byla v roce 1874     postavena škola i na Zadních Milířích. V současné době patří k Zadním   Milířům i několik domků původně tvořících malou obec  Planinka.Zpočátku prodělala obec rychlý rozvoj. Nejvíce obyvatel měla v polovině minulého století. V roce 1938 se udává 1 118 obyvatel a 207 domů. V poválečném období zůstala řada domů neosídlena. K tomu přispěla celá řada faktorů. Na prvním místě to bylo rozložení obce téměř na hranicích s Německem a obavy obyvatel z možného dalšího útoku ze strany sousedního Německa.Dalším problémem jistě byla odlehlost od většího města, rozptýlená zástavba, těžší přírodní a životní podmínky. Případné obyvatele též odrazovala malá možnost pracovních příležitostí. V 50. letech 20. století ke všem těmto problémům ještě přibylo vytvoření pohraničního pásma a z toho plynoucí omezení.
 
Vodní dílo Lučina
  Vodní dílo LučinaJedním z nejzávažnějších novodobých počinů je vybudování vodního díla Lučina na počátku sedmdesátých let 20. století na řece Mži, kdy celá oblast obcí Obora, Milíře, Mýto byla zbavena přirozeného centra, a tedy i možnosti organické integrace obcí. Byla vytvořena pásma hygienické ochrany a to přineslo řadu omezení, která dodnes nebyla obcím i občanům vykompenzována 
 
Zdroj: Wikipedie (autor Ing. František Kovářík),
           upravila Mgr. JanaTerelová         
Fotografie : Ing. František Kovářík, Mgr. Jana Terelová